Ač se tak nadpis možná tváří, nejedná se o žádný dvojsmysl, ale regulérní teorii o kariérních pohybech. Nejznámější je samozřejmě ode dna vzhůru, nebo naopak z výšin ke dnu. Ale personalisté mají rejstřík kariérních pohybů o něco bohatší.
V první řadě vymezují kariérní dráhy. Asociace k rychlým jízdním vozům je v tomto případě nasnadě. I zde jde v podstatě o závod, kdy se na další metu můžeme propracovávat dvěma způsoby.
Za prvé vertikálně a postupovat v hierarchii funkcí, například z brigádníka, na zaměstnance, odpovědného vedoucího, až po managera celého oddělení, pobočky… Druhá kariérní dráha je horizontální a souvisí s rozvojem a nabíráním rozmanitých zkušeností do šíře.
Pak tu máme ještě kariérní pohyb, ten bývá označován jako třírozměrný. A to opět vertikální, kdy se pohybujeme pouze v rámci určité specializace, horizontální, kdy rozvíjíme kariéru v rámci změny oboru, a do třetice pohyb směrem ke středu, charakteristický pro přechod z úzké specializace k obecným činnostem.
Zmíněné kariérové pohyby doprovází také mobilita (přesuny, stěhování), a to mobilita spojená s povýšením (vertikální mobilita), změnou funkce (horizontální mobilita), přesun v rámci poboček státu či světa (mobilita geografická).
Takže až vám příště personální sdělí, že vás převádí na jinou práci, můžete překvapit ,,komentem“ – ,,že vás tedy čeká horizontální pohyb v kariéře, a to nejpravděpodobněji po dráze horizontální,“ čímž možná oslníte natolik, že posun vpřed zaznamenáte i na dráze vertikální.
ZAN
