Vzhledem k tomu, že se nám konec října, co se týká teplot, nebývale vyvedl, tak příklady z praxe pro to, co si představit pod pojmem maxima fatická, nemusíme hledat s lupou jako jehlu v kupce sena. Naopak.
Stačí jít kousek po městě nebo po vesnici, a téměř na každém rohu se někdo s někým baví o tom, jaké je pěkné počasí, a jak se podzim vydařil. Maxima fatická obecně patří do výbavy klasických i obchodních rétorů, kteří díky této zásadě (maximě), mají vždy v rukávu nějaké neutrální téma hovoru, kterým získají sympatie a navodí uvolněnější atmosféru.
Právě počasí je jedním z obecných témat, například ve Velké Británii mají celou škálu výrazů k různým meteorologickým jevům, protože právě počasí je vděčné téma, můžete nadávat, aniž byste se museli bát postihů (pokud se tedy nebojíte, že si rozházíte samotná nebesa :-)), případně se můžete rozplývat, aniž by na vás někdo hleděl skrze prsty nebo vás podezíral z nekalostí.
Ta poslední poznámka samozřejmě odráží spíše českou náturu, protože zatímco Angličané jsou, co se týče vyjadřování roztrpčení, suší, my naopak uplatníme bohatou kreativitu, ale ohledně nadšení, tam se na rozdíl od Angličanů mnohdy bojíme vůbec projevit, abychom nepůsobili příliš naspeedovaně.
Snad jen právě to počasí je výjimkou. Takže jako maxima fatická, která má naladit na pozitivní notu, zaručeně obstojí. A nemohu nepřipojit jednu z takových kouzelných hlášek z dnešního ranního autobusu – ,,Tohle počasí by mohlo vydržet aspoň do Vánoc a pak už by se mohlo začít oteplovat.“
ZAN
